Úvodní stránka  ›  Novinky  ›  K čemu mi je cestování

K čemu mi je cestování

Magazín Koktejl slaví dvacetiny (!) a při té příležitosti mě z redakce mezi jinými požádali, jestli bych se nezamyslel nad tím, co mi dalo cestování. Přiznávám, že to je vlastně mnohem složitější otázka, než se mi na první pohled zdálo!:-)
A nakonec ze mě vypadlo toto:

Cestování mi změnilo život od základů. Získal jsem nadhled a odstup. Není tak snadné nakecat mi, že něco nejde, ani že problémy s Romy jsou neřešitelné, ale ani že korupce jinde na světě není. Vím, že řeči o Německé „přirozené“ poctivosti jsou blábol, založený ne na poctivosti, ale na strachu z trestu, že izraelský konflikt je regulérní válkou mezi dvěma tvrdými stranami, o pásmo Gazy nebojují zlí a agresívní teroristé proti hodným a laskavým Izraelcům….a spousta dalších klišé, která se denně v novinách a v televizích všech jazyků v různých obdobách opakují. Mnoho takových pověr v posledních letech například o Albánii, jsem si vyvrátil, když jsem s Mirkem Náplavou pracoval na knížce Albánie – kráska se špatnou pověstí…
Poznal jsem, že naše země v mnohém není ani lepší ani horší, než země jiné, zjistil jsem, že poměrné množství darebáků na kilometr čtvereční se nemění podle hranic států, ale že to je normální sociologický počet v lidské populaci, který je víceméně stejný na celém světě…
Přišel jsem na to, že se mi po České republice stýská, že tady jsem doma a snad za nic na světě bych natrvalo neměnil. Užívám si té krásy, že jednotlivé podnebné pásy za námi přijdou s ročními obdobími a ani nemusím nikam cestovat, abych si užil tropická vedra i polární zimy…
Myslím, že mi cestování pomohlo naučit se žít po svém a podle sebe, uvědomit si, že štěstí mého života se odvíjí od mých přáteli a od našich zážitků, mého domova a rodiny. A ne od toho, co se říká v televizi a co zase kdo ukradnul a vytuneloval.
V posledních letech na polárních cestách zažívám úžasné pocity štěstí, když vnímám mír zamrzlé krajiny a bytostně cítím, že planeta Země mne přijala jako hosta a nenamlouvám si, že bych ji já, člověk, mohl zničit; anebo dokonce že mě naše planeta potřebuje – tak to je nebetyčná blbost.
Já vím, že mnozí z Vás jste toho všeho schopni a ani nemusíte kvůli tomu jet na druhý konec světa a točit o tom film anebo psát knížku. Závidím a gratuluji Vám, já bych to bez cest nedokázal…

Petr Horký

Komentáře ke článku

1. Marcel napsal:

   14.2.2012 v 13.28

   Ahoj Petře,
   to jsou velké myšlenky hodné pozdní, či brzké ranní hodiny v Leči. Toulal jsem se trochu Etiopií a tak jsem nestihnul hlavní program Worldfilmu. O to více se těším na nějaký filosoficko-cestovatelský večírek. Někdy v Brně? Slunečník

   Odpovědět
   • Petr napsal:

     17.2.2012 v 19.48

     Ahoj Marceli, díky za reakci, jak víš, jsem kluk filozofická (spíš říkám, že jsem „rozumbrada“) a o všcech furt a rád přemýšlím…:-)

     Odpovědět